U11: Nejmladší minižákyně o víkendu prohrály, ale také urvaly výhru v dramatu

Během chladného zimního dopoledne jsme na slánském stadionu přivítali soupeřky z Benešova.

Mervartová Nikola 14, Tuháčková Sára 8, Roháčová Aneta 7, Smetanová Eliška  2, Ráczová Eliška 1, Kočová Karolína, Marek Josef, Plucha Adam, Poláček Jan, Poláčková Marie, Štěpánková Zuzana, Zemanová Sofie

Jak napovídaly výsledky, mělo jít o daleko vyrovnanější utkání než posledně v Pardubicích, kde se nám výjezd nepovedl herně ani výsledkově. A skutečně: do bitvy jsme vstoupili namotivovaní a rozjetí z delšího rozcvičení, což mělo za následek vedení po úvodní části a ztrátu pouhých dvou bodů v poločase. Upřímně řečeno, pokud by duel v tu chvíli skončil, porážka by bolela, ale rozhodně bychom ze sebe měli výborný pocit už jen za to, že jsme do té chvíle nechali na hřišti všechno.

Bohužel, přesně v tu chvíli jsme začali být sami se sebou až příliš spokojení a perfektně organizovaný soupeř nás posadil zpátky „na zadek“. Přestali jsme plnit, na čem jsme se před zápasem domluvili, jeden jako druhý (či druhá) jsme soutěžili v počtu driblinků a navíc zapomněli, že basket nevyhrává útok, ale především obrana. Je hrozná škoda, že jsme se nevydrželi plně soustředit alespoň dalších 30 minut, protože při všem respektu k soupeři určitě nešlo o duel, který by měl předem daného vítěze.

Tuháčková Sára 16, Mervartová Nikola 14, Roháčová Aneta 7, Plucha Adam 6, Kočová Karolína, Marek Josef, Poláček Jan, Poláčková Marie, Ráczová Eliška, Smetanová Eliška, Štěpánková Zuzana, Zemanová Sofie

Naštěstí jsme hlavy chytré, a tak stačilo během pauzy na toust či chleba poslechnout rady trenérky a druhé utkání bylo úplně o něčem jiném. Sil sice ubývalo, přesto jsme se však z porážky dokázali rychle oklepat a do druhého střetnutí nastoupili se stejnou chutí jako do prvního. Tentokrát jsme vydrželi až do konce, a i když měl soupeř v dramatické koncovce na ruce vyrovnání či dokonce vedení, těsné vítězství jsme uhájili a za aplausu fanoušků se mohli radovat z druhého triumfu v letošním ročníku.

Pochvalu si pochopitelně zaslouží celý tým, což je zároveň něco, co je nutné vypíchnout do budoucích utkání nejen v této sezoně. Především druhý poločas prvního klání ukázal, že pokud makáme a o něco se snažíme kolektivně, můžeme porážet i basketbalově talentovanější celky. Pokud se ale budeme utápět ve hře jedné (či jednoho) proti pěti, vyhrávat nebudeme. Nejlepší český basketbalista Tomáš Satoranský to ostatně vystihl dobře: „Koš udělá šťastným jednoho hráče, asistence dva.“

Na tom něco je. Všem divákům děkujeme za skvělou kulisu!

Trenéři